Žijeme v éře, kterou by se dalo nazvat „tyranií okamžitosti“. Moderní doba nám sice darovala technologie, které nám šetří hodiny času, ale paradoxně máme pocit, že ho máme čím dál méně. Kam se tedy ten ušetřený čas poděl? Rozpustil se v neustálém očekávání, že budeme dostupní, výkonní a neustále „v obraze“.
Zde je krátké zamyšlení nad tím, co nám tento zběsilý úprk bere a co nám může dát zastavení.
Past efektivity
Dnešní společnost uctívá produktivitu jako nové náboženství. Máme aplikace na sledování spánku, abychom lépe pracovali, a aplikace na meditaci, abychom se rychleji uklidnili a mohli zase podávat výkon.
-
Ztratili jsme schopnost „nedělat nic“: Prázdný prostor v kalendáři vnímáme jako selhání nebo nudu, kterou je třeba okamžitě zaplnit skrolováním na telefonu.
-
Život v režimu „Až…“: Často žijeme v budoucnosti. „Až dodělám tenhle projekt, odpočinu si.“ „Až bude víkend, budu se věnovat dětem.“ Jenže život se neděje „až pak“, život se děje právě teď, zatímco my plánujeme, jak ho budeme žít později.
Iluze kontroly
Spěch je často maskovaný strach. Máme pocit, že když budeme běžet dostatečně rychle, budeme mít svůj život pod kontrolou. Že nás nedožene nejistota nebo stárnutí. Voda, o které jsme mluvili dříve, je skvělým učitelem v tom, že plynutí není totéž co spěch. Řeka teče svou vlastní silou, netlačí na pilu, a přesto dorazí do moře. My se snažíme řeku popohánět bičem a divíme se, že jsme na konci dne vyčerpaní.
Cena za rychlost
Cena, kterou platíme za tento životní sprint, je vysoká:
-
Povrchnost: Rychlost nedovoluje jít do hloubky. Vztahy, myšlenky i zážitky konzumujeme jako rychlé občerstvení – rychle zasytí, ale nevyživí.
-
Ztráta detailu: Když jedete autem 150 km/h, neuvidíte květiny u cesty. Uvidíte jen šmouhu. Stejné je to s životem.
-
Odpojení od těla: Naše mysl běží v digitálním prostoru světelnou rychlostí, zatímco naše tělo sedí unavené na židli. Tato diskontinuita vede k úzkostem a vyhoření.
„Moudrost spočívá v tom, že víme, kdy je třeba zrychlit a kdy je nezbytné úplně zastavit.“
Umění zpomalit (Slow Living)
Zpomalení není známkou lenosti nebo neschopnosti. Je to akt rebelie proti systému, který nás chce mít jako neustále běžící motory.
Znamená to vybrat si kvalitu nad kvantitou. Znamená to dopřát si luxus dlouhého rozhovoru bez koukání na hodinky, pomalé ranní kávy nebo prostého pozorování západu slunce, aniž bychom si ho museli vyfotit na Instagram.
Zastavení se není ztrátou času. Je to moment, kdy konečně dovolíme své duši, aby nás v tom běhu dohonila.
