Jsou dny, kdy se ráno probudíte a už od první minuty máte pocit, že dneska to nebude ono.
Nechce se vám vstávat. Káva nechutná tak, jak by měla. Vlasy si dělají, co chtějí, a člověk při pohledu do zrcadla přemýšlí, jestli by nebylo lepší zůstat celý den pod peřinou.
A pak se samozřejmě začnou kazit i věci, které se normálně nekazí.
Něco hledáte a nemůžete to najít.
Někdo vám zavolá přesně ve chvíli, kdy nemáte náladu s nikým mluvit.
Rozlijete kávu.
Zapomenete, proč jste vlastně šli do kuchyně.
A večer zjistíte, že jste celý den něco dělali, ale vlastně nevíte co.
Prostě den blbec.
A víte co?
Nemusíme z něj dělat nic víc.
Nemusíme hledat deset důvodů, proč bychom měli být šťastní.
Nemusíme si říkat, že všechno je vlastně krásné, když nám zrovna do smíchu není.
Nemusíme být pořád pozitivní.
Někdy můžeme být prostě unavení. Naštvaní. Smutní. Přecitlivělí. Bez nálady.
Můžeme mít den, kdy se nám nechce nic řešit.
A svět se kvůli tomu nezastaví.
Možná je právě tohle něco, co se s přibývajícími lety učíme. Že nemusíme každý den podávat nějaký výkon. Ani životní, ani pracovní, ani emocionální.
Někdy stačí jen projít dnem.
Udělat to nejnutnější.
Najíst se.
Osprchovat se.
Udělat si čaj.
A večer si říct:
„Tak jo. Dneska to nebylo nic moc. Ale zvládla jsem to.“
A zítra je nový den.
Možná bude lepší.
Možná nebude.
Ale nemusíme to vědět dopředu.
Protože život není sbírka dokonalých dnů. Je to směs všeho možného. Smíchu, radosti, starostí, únavy, překvapení, slz i úplně obyčejných úterků.
A stejně jako nemusíme milovat každý den svého života, nemusíme milovat ani každý den sami sebe.
Někdy se prostě necítíme dobře ve vlastní kůži.
Někdy máme pocit, že všechno děláme špatně.
A někdy bychom nejraději celý den nikoho neviděli.
I to je život.
Takže pokud máte dnes den blbec, žádnou velkou životní lekci z něj dělat nemusíte.
Nemusíte být lepší verzí sebe sama.
Nemusíte všechno zvládnout.
Nemusíte se usmívat.
Klidně si večer zalezte pod deku, dejte si něco dobrého a nechte dnešek prostě odejít.
Protože některé dny se opravdu nepovedou.
A je to v pořádku.
Zítra totiž můžete začít znovu.
A tentokrát třeba najdete i tu kávu, kterou jste ráno někam položili.
