O tom, proč někdy potřebujeme obejmout strom, zavřít oči a v duchu si popovídat s někým, kdo po nás nic nechce.
Zkusili jste někdy obejmout strom?
Ne jen kolem něj projít. Ne si všimnout, že má krásnou korunu nebo zajímavě pokroucené větve. Ale opravdu se zastavit, přiložit dlaně na jeho kůru, zavřít oči a na chvíli zapomenout na všechno, co vás tíží.
Možná jste o tom už slyšeli. Někteří lidé tvrdí, že když obejmou strom a v duchu k němu promlouvají, cítí zvláštní teplo, klid nebo dokonce pocit, jako by je někdo pohladil po duši.
Je to energie stromů? Síla přírody? Nebo si jen naše tělo a mysl konečně dovolí na chvíli vydechnout?
Možná stojí za to to vyzkoušet. Ne proto, že musíme něčemu věřit, ale proto, že některé věci můžeme nejprve jen tiše prožít.
Strom, který nikam nespěchá
Stačí se někdy podívat na starý strom.
Stojí tam desítky let, možná i stovky. Zažil bouřky, vítr, horká léta i mrazivé zimy. Jeho větve se ohýbaly pod tíhou sněhu a listí mu na podzim opakovaně opadávalo. A přesto každý rok znovu vyraší nové pupeny.
Nikomu nic nevysvětluje. Nesnaží se být dokonalejší než sousední strom. Neřeší, jestli má dost sledujících, jestli vypadá dobře nebo zda toho dnes stihl dost.
Prostě je.
A možná právě to nás na něm tolik přitahuje.
Žijeme ve světě, který nás neustále pobízí, abychom něco dělali, něčeho dosahovali a někam se posouvali. Někdy už ani neumíme jen tak být. Dokonce i odpočinek se snažíme proměnit v úkol, který musíme splnit.
A pak přijdeme do lesa, položíme ruku na kmen stromu a najednou nemusíme vůbec nic.
Co když strom pohladí i nás?
Lidé, kteří praktikují takzvané objímání stromů, někdy popisují pocit tepla v dlaních, uvolnění, příjemné mravenčení nebo hluboký klid. Někteří mají dokonce pocit, jako by je strom objal zpátky.
Takové zážitky mohou být velmi osobní a intenzivní.
Nemáme však vědecké důkazy, že by stromy člověka vědomě hladily nebo mu předávaly zvláštní léčivou energii. To ale neznamená, že prožitek při kontaktu se stromem není skutečný.
Když se dotýkáme kůry, vnímáme její strukturu, teplotu a pevnost. Když zavřeme oči, můžeme si více uvědomovat vlastní dech, svaly i pocity, které jsme předtím přehlíželi. Pobyt v přírodě a chvíle vědomého zklidnění mohou některým lidem pomoci snížit stres a cítit se lépe.
A pokud při tom zažijeme pocit, jako by nás někdo pohladil, nemusíme se za něj stydět ani ho hned rozebírat.
Někdy je hezké jen přijmout, že nám určitý okamžik udělal dobře.
Jak si se stromem popovídat
Možná vám to zpočátku bude připadat zvláštní. Stojíte v lese, objímáte strom a v hlavě si říkáte: Co to tady vlastně dělám?
To je v pořádku. Nemusíte se proměnit v lesní vílu ani začít mluvit jazykem elfů. I když přiznejme si, někdy by to mohlo být příjemnější než další pracovní porada.
Vyberte si strom, který vás něčím přitahuje. Může to být mohutný dub, bříza s bílou kůrou nebo obyčejná borovice na kraji cesty.
Přistupte k němu pomalu. Dotkněte se jeho kmene a chvíli vnímejte, jaký je na dotek.
Pokud vám to bude příjemné, obejměte ho. Nemusíte ho sevřít celou náručí. Stačí se o něj lehce opřít dlaněmi nebo čelem.
Zavřete oči a několikrát se klidně nadechněte.
A potom si s ním v duchu popovídejte.
Nemusíte říkat nic vznešeného. Můžete mu svěřit, co vás trápí. Co vás bolí. Z čeho máte strach. Nebo za co jste vděční.
Můžete si třeba v duchu říct:
„Jsem unavená. Poslední dobou je toho na mě moc. Potřebuji na chvíli klid. Nechci teď nic řešit. Jen tu chvíli být.“
Nemusíte čekat na odpověď. Strom vám nemusí poslat žádné znamení ani zvláštní pocit.
Jen mu dovolte být svědkem vaší chvíle.
A pak chvíli vnímejte, co se děje ve vás. Uvolnila se vám ramena? Zpomalil se dech? Je vám příjemněji? Nebo necítíte vůbec nic zvláštního?
Všechno je v pořádku.
Který strom si vybrat?
V různých lidových tradicích a duchovních směrech se jednotlivým stromům připisují různé symbolické významy. Můžete se jimi inspirovat, ale není nutné je brát jako vědecky potvrzené vlastnosti.
Dub – symbol síly a stability
Mohutný dub může připomínat pevnost, odolnost a schopnost vydržet i náročná období. Pokud potřebujete znovu najít pocit vnitřní síly, můžete si právě u něj dopřát chvíli klidu.
Bříza – symbol nových začátků
Její světlá kůra a jemné větve bývají spojovány s čistotou, lehkostí a obnovou. Může se stát příjemným symbolem chvíle, kdy chcete něco pustit a začít znovu.
Borovice – symbol vytrvalosti
Borovice dokáže růst i v náročných podmínkách. Můžete si ji připomenout ve chvíli, kdy máte pocit, že už nemáte dost sil, ale přesto pokračujete dál.
Lípa – symbol domova a sounáležitosti
V české tradici má lípa zvláštní místo. Je spojována s domovem, pohostinností a pospolitostí. Její koruna může nabídnout příjemný stín i prostor k odpočinku.
Nemusíte ale hledat ten správný druh. Někdy si jednoduše vybereme strom, u kterého se cítíme dobře.
A právě to může stačit.
Malý rituál pro chvíle, kdy je toho na vás moc
Až budete mít pocit, že vám dochází síly, zkuste si udělat deset minut jen pro sebe.
Najděte si klidné místo v přírodě. Vypněte telefon nebo ho alespoň schovejte do kapsy. Vyberte si strom a chvíli u něj zůstaňte.
Položte ruku na jeho kmen a v duchu si položte tři otázky:
- Co mě právě teď nejvíc tíží?
- Co už dnes nemusím nést?
- Co bych sama sobě potřebovala říct, kdybych se k sobě chovala laskavěji?
Nespěchejte s odpověďmi.
Možná zjistíte, že jste na sebe příliš přísní. Možná si uvědomíte, že potřebujete odpočinek, obejmutí nebo obyčejné ujištění, že nemusíte všechno zvládnout sami.
A možná jen uslyšíte vítr v korunách stromů a budete se chvíli dívat na světlo mezi listy.
I to má svou hodnotu.
Jen prosím respektujte přírodu. Ne každý strom potřebuje být objímán, nelámejte větve ani nepoškozujte kůru. A pokud vám objímání není příjemné, úplně stačí strom pozorovat nebo se vedle něj posadit.
Možná nehledáme energii. Možná hledáme klid.
Čím jsem starší, tím víc si myslím, že člověk nemusí pořád hledat něco velkého, aby se mu ulevilo.
Nemusí odjet na druhý konec světa. Nemusí znát všechny meditační techniky. Nemusí mít doma speciální pomůcky ani přesně dodržovat nějaký rituál.
Někdy potřebuje jen lesní cestu, pár minut ticha a místo, kde nemusí nikomu nic dokazovat.
Možná nás strom opravdu nepohladí tak, jak by to udělal člověk. Ale jeho kmen nám může poskytnout pevnou oporu, jeho stín příjemné útočiště a jeho přítomnost připomenout něco, na co v každodenním shonu zapomínáme.
Že nemusíme být pořád silní.
Že můžeme zpomalit.
A že někdy stačí opřít se o něco pevného, zavřít oči a dovolit si na chvíli nebýt na všechno sami.
Až příště potkáte strom, který vás něčím zaujme, zkuste se u něj zastavit. Nemusíte mu nic říkat. Jen mu věnujte chvíli svého času.
A kdo ví? Možná nakonec zjistíte, že největší změna se neodehrála ve stromu, ale ve vás.
Článek je určen k inspiraci a relaxaci. Nenahrazuje odbornou zdravotní péči.
