Možná jste už někdy slyšeli slovo holistika.
Možná vám zní trochu tajemně. Možná si pod ním představíte bylinky, vůně, meditaci nebo nějakou alternativní cestu.
Ale samotná myšlenka je vlastně docela jednoduchá.
Člověk není jen bolavé rameno.
Není jen bolavá záda.
Není jen žaludek, koleno nebo hlava.
Člověk je celý člověk.
A právě o tom holistický pohled je.
Tělo není krabička s jednotlivými přihrádkami
Když nás bolí koleno, přirozeně se soustředíme na koleno.
Když nás bolí krk, masírujeme krk.
Když nás bolí záda, hledáme problém v zádech.
A někdy je to samozřejmě přesně ono.
Jenže naše tělo spolu neustále komunikuje.
Způsob, jakým stojíme, chodíme, sedíme nebo dýcháme, ovlivňuje další části těla. Stejně tak se na našem celkovém stavu může podepisovat spánek, dlouhodobý stres, pohyb, strava, prostředí, ve kterém žijeme, nebo to, jak se cítíme.
Moderní koncept péče o „celého člověka“ právě zdůrazňuje, že biologické, behaviorální, sociální a environmentální oblasti zdraví jsou vzájemně propojené.
Někdy tělo mluví za nás
Znáte to.
Máte za sebou náročné období.
Málo spíte.
Pořád něco řešíte.
Přes den fungujete, protože prostě musíte.
A pak najednou zjistíte, že vás bolí krk, máte stažená ramena nebo vás začnou bolet záda.
Tělo si totiž žije svůj vlastní život.
A někdy nám připomene něco, co jsme sami dlouho přehlíželi.
Neznamená to, že každá bolest je „z psychiky“.
To určitě ne.
Bolest má mnoho možných příčin a někdy potřebuje lékařské vyšetření.
Ale znamená to, že při pohledu na člověka může být užitečné nevnímat jen jedno místo, které právě protestuje.
Holistický pohled není hledání zázračného řešení
Tohle je podle mě důležité.
Holistika neznamená, že na všechno máme najít nějakou přírodní metodu.
Neznamená, že lékaře nepotřebujeme.
A už vůbec neznamená, že každou nemoc vyléčíme myšlenkou, bylinkou nebo masáží.
Doplňkové přístupy mohou být součástí péče o člověka, ale neměly by nahrazovat potřebnou zdravotní péči. Národní centrum pro komplementární a integrativní zdraví například rozlišuje mezi přístupy používanými společně s běžnou léčbou a těmi, které ji nahrazují.
Pro mě je holistický pohled především o něčem jiném.
O pozornosti.
O tom člověka opravdu vnímat.
Neptat se jen: „Kde to bolí?“
Ale také:
Jak dlouho už to trvá?
Co tomu předcházelo?
Jak se člověk pohybuje?
Jak odpočívá?
Jak spí?
Je dlouhodobě ve stresu?
Nepřetěžuje jednu stranu těla?
Nedělá pořád stejný pohyb?
A hlavně – co mu jeho tělo říká?
Protože někdy potřebujeme nejen uvolnit sval.
Potřebujeme si také všimnout, že jsme třeba několik měsíců nezastavili.
Že pořád někam spěcháme.
Že nosíme těžkou tašku stále na jednom rameni.
Že sedíme osm hodin denně u počítače.
Nebo že jsme si zvykli zatínat zuby a držet ramena až u uší.
Celostní péče není o dokonalosti
Nemusíme najednou začít dokonale jíst, každý den cvičit, meditovat a žít podle nějakého přesného návodu.
Tělo po nás nechce dokonalost.
Často chce jen trochu více pozornosti.
Více pohybu.
Více spánku.
Chvíli klidu.
Někdy obyčejný dotek.
Někdy masáž.
Někdy rozhovor.
A někdy také návštěvu lékaře.
I to patří do holistického pohledu.
Protože starat se o člověka celostně znamená nevnímat ho jen jako jednu část těla nebo jeden problém.
Je to člověk se svým tělem, hlavou, emocemi, životem a příběhem.
A možná právě proto mám na této myšlence ráda jednu úplně obyčejnou věc.
Nemusíme se na sebe dívat jako na rozbité tělo, které je potřeba opravit.
Někdy se stačí na chvíli zastavit…
a začít mu naslouchat.
Protože tělo nám často něco říká.
Jen jsme si možná příliš dlouho zvykli neposlouchat.
