Umění být sama
Dlouho jsem si myslela, že být sama znamená být osamělá.
Že když sedím sama v kavárně, lidé se na mě dívají a říkají si, proč tam vlastně jsem sama. Že do kina se chodí ve dvou. Na výlet s někým. Na večeři s někým. A že když člověk nemá vedle sebe někoho dalšího, něco mu v životě chybí.
Dnes už to vidím jinak.
Dnes vím, že být sama a být osamělá jsou dvě úplně jiné věci.
Umění být sama je možná jednou z nejkrásnějších věcí, které se můžeme naučit.
Sednout si sama do kavárny. Objednat si kávu a jen tak pozorovat svět kolem sebe. Poslouchat rozhovory cizích lidí, dívat se z okna, číst si nebo jen mlčet.
A vůbec se necítit divně.
Jít sama do kina.
Koupit si popcorn, zhasnout světla a neřešit, jestli se někdo vedle mě baví. Prostě si užít film. Protože jsem ho chtěla vidět. A nepotřebovala jsem čekat, až bude mít někdo jiný čas.
Jít sama na procházku.
Sednout si někde na lavičku. Dívat se na stromy, na nebe, na lidi, kteří kolem procházejí. A zjistit, že i obyčejné chvíle mohou být krásné, když je člověk opravdu prožívá.
A někdy si večer doma pustit film, zachumlat se do deky a být úplně sama se sebou.
Bez vysvětlování.
Bez přizpůsobování.
Bez kompromisů.
Jen já.
A možná právě tehdy člověk zjistí něco důležitého.
Že nepotřebuje být neustále obklopený lidmi, aby se cítil dobře.
Že nemusí mít pořád někoho, komu píše, někoho, kdo ho doprovází, někoho, kdo vyplňuje každé ticho.
Protože ticho nemusí být prázdné.
Někdy je v něm klid.
A někdy se právě v tichu poprvé opravdu uslyšíme.
Začneme poznávat, co máme rádi. Kam chceme jít. Co už nechceme. Co nám dělá dobře. A také koho už ve svém životě nechceme jen proto, abychom nebyli sami.
Protože když se naučíš být sama, přestaneš si vybírat lidi ze strachu z prázdna.
A začneš si je vybírat proto, že s nimi chceš svůj život sdílet.
To je obrovský rozdíl.
Nejhezčí vztah totiž nemusí být ten, ve kterém jeden člověk zachraňuje druhého před samotou.
Ale ten, ve kterém dva lidé dokážou být spolu a přitom každý umí být sám sebou.
Umět být sama neznamená nikoho nepotřebovat.
Znamená to vědět, že když někdo odejde, neztratíš sama sebe.
A možná právě proto bychom se měli přestat bát chodit sami do kaváren, kin, na výlety nebo jen tak sedět někde s vlastními myšlenkami.
Protože život nemusíme pořád s někým sdílet, abychom ho mohli krásně prožít.
Některé chvíle jsou totiž nejkrásnější právě tehdy, když patří jen nám.
A tak si klidně jednou sedni sama do kavárny.
Objednej si něco dobrého.
Podívej se kolem sebe.
A uvědom si:
„Jsem sama. A je mi dobře.“
Možná zjistíš, že to není smutná věta.
Možná je to jedna z největších podob svobody.
